Rin Okumura je hyperaktivní, tak trochu praštěný a ne zrovna geniální mladík, který miluje vaření, nedokáže si udržet práci a bydlí se svým dvojčetem Jukiou u kněze Fudžimota, který je jejich opatrovníkem. Kromě toho, že je Rin nespolehlivý, nespolečenský, nedokáže se pořádně ovládat a vidí „divné věci“, je taky synem Satana, jen tak mimochodem…
Tuto skutečnost se dozvídá až ve chvíli, kdy je jejich kostel napaden přisluhovači temnot a skrze Rina se pokusí otevřít bránu do Pekel, aby Satan mohl vstoupit na náš svět. Fudžimoto mu stihne říci pravdu a předat mu meč, v němž je zapečetěna Rinova síla a jeho démonická část – ve chvíli, kdy ho tasí, podvolí se volání krve.
Bránu se podaří zavřít, ale za cenu vysokých ztrát. Rin je po Fudžimotově smrti odkázán na pomoc jeho nebližšího přítele – ředitele prestižní akademie, který vystupuje pod jménem Johannus Faustus, ale jeho pravé jméno zní Mephisto Pheles (komická a neskutečně narcistická postavička). Ano, tušíte správně…, je to démon, také syn Satana…, což ovšem Rinovi nedojde, i přesto, že má jasně démonické rysy, stejně jako sám hlavní hrdina (jak jsem psala na začátku, není to zrovna bystrý hoch). Rin tak nastupuje na školu, která je jen zástěrkou pro jiný typ výuky – školu exorcismu. Aby toho nebylo málo, Rin zjišťuje, že jeho bratr je už exorcistický veterán, který ho bude učit. Jenže co by se poloviční démon potřeboval učit o démonech, že? Odpověď je jednoduchá: mnohé!
Příběh sám o sobě je poměrně jednoduchý – výuka exorcismu v rámci organizace pro ochranu světa před démony a také snaha Rina ovládnout svou moc, aby mohl při dalším útoku Satana snáze odrazit, nebo dokonce porazit. A že další útok přijde, o tom nepochybujte. I když je ale Ao no Exorcist (anglicky Blue Exorcist) poměrně jednoduchou podívanou, dokáže svým pojetím démonického světa a různými vtípky rozhodně zaujmout. A proč vůbec Blue Exorcist? Satanova krev, proti níž se zde bojuje především, se vyznačuje modrými démonickými plameny…
Rin se seznamuje s dalšími exorcisty, utužuje přátelství a odhaluje více o své a bratrově minulosti. Jednotlivé výukové lekce jsou vcelku vtipnou vložkou v příběhu, který jinak dokáže být až překvapivě vážný a emocionálně laděný. Postupně odhalujeme skutečné pozadí událostí, které vedly k tomu, že se Satan pokouší otevřít bránu Pekel. Nechybí zde samozřejmě mocenské intriky, lži a úskoky. To, co se zpočátku zdálo jednoduché, se zamotává, a hrdinové nevědí, na čí stranu se přiklonit…
Příběh je z větší části spíše komedií – hlášky typu „Gentle-démon svůj ocásek vždycky schovává!“ si prostě zamilujete. Na druhou stranu ale toto anime dokáže pěkně zahrát na city a ukázat, že v životě záleží na spoustě drobnostech a že i démoni mají city.
Kromě přátelských vztahů se tu hodně pracuje i se vztahem sourozeneckým, který je někdy pořádně napjatý. Přestože se bratři navzájem milují, snaží se jeden druhého chránit a bojují bok po boku proti zlu, chovají vůči sobě svým způsobem pořádně hluboko zakořeněný vztek. Ten občas vypluje na povrch a způsobí pořádné problémy.
Hudba k tomuto anime není kdovíjak epická, jako u jiných kousků, je spíše hravá a taky trochu „praštěná“ jako samotný příběh a jeho hrdinové, což ještě umocňuje vtipnou složku příběhu. Stejně jako příběh ale dokáže být překvapivě proměnlivá a například skladba Suit Devil je zatraceně dobrá.
Kresba nijak nevyčnívá oproti jiným anime – má klasické rysy a podtrhuje komičnost některých postav. Není přehlcená detaily, ale rozhodně není nijak strohá a nevýrazná. Na rozdíl od jiných anime sklouzává častěji k jistému stylu japonské karikatury…
Není samozřejmě překvapením, že anime vzniklo až poté, co se série proslavila jako manga, kterou kreslí i píše Kazue Kató. Ta začala vycházet v roce 2009 na pokračování v časopise Jump Square a poté začala být vydávána souborně. Anime na motivy mangy bylo poprvé odvysíláno v roce 2011 a získalo si poměrně věrné diváky.
Jedná se o klasickou šónen mangu/anime – tedy určen především pro dospívající chlapce, kdy hrdina stojí na okraji a postupem času si získává respekt a přátele a objevuje svoje schopnosti. I když se Ao No Exorcist nejspíš nestane stejně slavným jako jeho starší kolegové Bleach či Naruto, rozhodně stojí za to.
Ao No Exorcist nepatří k nejsložitějším příběhům, jaké můžete na obrazovkách spatřit, ale rozhodně vás dokáže potěšit a najdete si tam momenty, které vás nějakým způsobem dostanou. Celou recenzi bych chtěla zakončit mým oblíbeným citátem z tohoto anime:
„Mám o Rina strach, co když se mu něco stane?!“
„Klid. Je tak blbej, že i kdyby ho zabili, zapomněl by umřít.“
Japonský názov: 青の祓魔師
Anglický prepis: Ao no Exorcist
Anglický názov: Blue Exorcist
Počet epizód: 25 (TV séria)
Rok vydania v Japonsku: 2011
recenzia bola pôvodne vydaná na dagon.cz
