To si tak jedete v poklidu na dovolenou, a co čert nechtěl – zrovna nastane katastrofa, která možná povede ke konci světa (jak už to tak u těch katastrof bývá), a ještě ke všemu je vážně nechutná. Po dočtení téhle mangy si pak asi ryby chvíli k obědu nedáte…
Děj se rozhýbe poměrně rychle – hned v první kapitole narazí hlavní hrdina Tadaši, rekreující se na Okinawě, během potápění na starou, pravděpodobně válečnou loď, z níž vyplave cosi podezřelého. Aby nepříjemných zážitků nebylo málo, stráví navíc většinu odpoledne a večera hádkou se svou přítelkyní Kaori, která si neustále stěžuje, že někde něco smrdí. Budiž jí přičteno ke cti, že měla pravdu – do jejich pronajatého domku se totiž dostala jakási divná ryba s nohama. Dle pravidla: co neznáš, to zabij, ji Tadaši zlikviduje, ale tím ta pravá hrůza teprve začíná. Protože hned druhého dne začnou ryby i jiné mořské potvory hromadně opouštět slané vody na svých umělých končetinách…
Čelisti na souši
Džundži Itó zvládl vytvořit opravdu slušnou hrůzu, zpočátku. Když sledujeme, jak z vody, která je sama o sobě trochu děsivá svou neprobádaností, vystupují příšerky jako vystřižené z nočních můr, dokáže to přivodit opravdu slušnou husí kůži. Jenže pak začne Itó vysvětlovat, a to je kámen úrazu. Jakmile objasní, co se vlastně děje (byť ne zcela), zmizí kouzlo, které manga do té doby měla. Původ zdejších podivností je totiž nedotažený, nemluvě o lehké naivitě, která z toho je cítit, a jako takový je tedy ne zcela věrohodný.
Sympatie si nijak zvlášť nezískají ani postavy. Kaori je neuvěřitelná hysterka a nána, a já si přála, aby ji sežrala první věc, která z toho moře vyleze. Tadaši je vůči ní až podezřele submisivní a skáče, jak Kaori píská, což člověka vede k úvahám, že ta holka musela být fakt hodně dobrá v posteli, protože kdokoliv při smyslech by ji dávno poslal k šípku. K tomu je tu jeho divný strýček se svou laboratoří a jeho, neustále klopící své laní oči, asistentka.
Od druhé třetiny, kdy už tak nějak víme, o co tedy jde, navíc autor sklouzává k samoúčelným nechutnostem a logika děje připomíná ementál (už značně prožraný od myší). Jistě, řeknete si, že u hororu ta logika třeba není zas tak nutná, jenže to by musela fungovat ona hrůza a strach, což se neděje. Nemluvě o nesmyslně umístěných dějových zvratech. Ryby: Útok z hlubin jsou nechutné a bizarní, ale to je asi tak všechno. Tím, že se Džundži Itó snažil těchto dvou ingrediencí do mangy nacpat za každou cenu tolik, naprosto zabil počáteční atmosféru a originální, děsivý nápad. Nějaké plusové body je ale třeba mu přičíst za závěr.
Ne vždy je v jednoduchosti krása
Nijak zvlášť bohužel nenadchne ani kresba. Ta je velice jednoduchá, vyjma rybek, na něž (a jejich končetiny) klade autor opravdu důraz a značně si s nimi vyhrál. Velká část panelů je navíc ochuzených o detaily na úkor zvukových projevů v textu, nebo je zahalených do různě hustých oblaků znázorňujících smrad a tím přítomnost rybích potvor.
Ryby: Útok z hlubin mají dobrý nápad, ale zpracování zkrátka trochu pokulhává. Ačkoliv to mělo zpočátku dobrou hororovou atmosféru, ta se postupně vytrácela na úkor laciné snahy šokovat. Škoda, protože téma je to víc než zajímavé.
Recenzovaná verzia:
- Vydavateľstvo: CREW
- Autor: Džundži Itó
- Väzba: brožovaná
- Jazyk: český
- Počet strán: 404
- Rozmer: 145 × 215 mm
- Rok vydania: 2017
- ISBN: 9788074494383
