Tokijský ghůl 1

Zuzana Daletth Hartmanova
0 komentárov

Když v Tokiu přibývá mrtvol, které mají na svědomí ghúlové, Ken Kaneki tomu nevěnuje dvakrát pozornost. Má pocit, jako vždycky všichni lidé, že se ho to netýká, že jemu se přece nic stát nemůže. Jenže jak je vlastní všem příběhům – opak hrdinova smýšlení je pravdou a on by byl nakonec ještě rád, když by ho nějaký ghúl býval snědl…


Ken je stydlivý knihomol, kterého si většina okolí zařadí jako ukázkového podivína. Nás ostatní, kteří jsme také podlehli literatuře, zrovna neuklidňuje fakt, že se hlavní hrdina tak trochu právě kvůli své lásce ke knihám dostal do situace, kdy musel začít jíst lidi, aby přežil. Aspoň, že má nejlepšího kamaráda Hideho, který ho podpoří, kdykoliv je to potřeba.

Když se Ken za nemálo brutálních okolností stane částečně ghúlem, obrátí mu to život naruby. Čtenář spolu s ním zjišťuje, jaké to je být požíračem lidského masa. S hrdinou se postupně noříme do útrob města a zjišťujeme hrůzné pravdy o tom, jak to celé vlastně chodí.

Jelikož se jedná teprve o první knihu, tak se teprve postupně seznamujeme s postavami – těmi kladnými i zápornými – a se světem, který ve své představivosti stvořil Sui Išida. Základní charakteristiky i vztahy jsou tu již načrtnuty, ačkoliv je zřejmé, že se v průběhu příběhu nejspíš ještě změní. Jisté je, že přátelství až za hrob tu bude hrát svou roli, a snad dojde i na nějakou tu lásku – pokud svého vyhlédnutého miláčka postava nestihne dřív sníst.

První svazek mangy Tokijský ghúl rozhodně nepostrádá atmosféru. Sice ještě nevíme, co bude hlavní dějovou linií – jaký tu Sui Išida nastíní konflikt –, ale můžeme s jistotou říct, že to rozhodně nebude pohádka pro děti. Samotné téma napovídá, že půjde o slušný horor, a první kniha tento odhad potvrzuje. Podtrhuje to i samotná kresba. Postavy se ocitají v opuštěných špinavých uličkách, kde se může stát cokoliv, a Išida tento dojem vkládá do jednotlivých panelů, které jsou ponuré a nezřídka i trochu nechutné – obzvlášť ve chvíli, kdy se lidé mění na ghúly. Rozšklebené, zběsilé výrazy, krhavé oči, krev a utrhané údy jsou tu na běžném pořádku a některé kapitoly bych opravdu nedoporučovala slabším povahám číst před spaním. Řada stránek je zpracovaných na černém pozadí (má černé okraje místo bílých), což ještě umocňuje temné, stísněné vyznění jednotlivých výjevů. Také to slouží jako rozlišení pro to, v „jakém světě“ se zrovna pohybujeme. Jediné negativum kresby zatím spatřuji v akčních panelech, které nejsou vždy úplně přehledné – především kvůli naznačení abnormálně rychlého pohybu ghúlů. Ale není to nic, co by kazilo celkový dojem.

Tokijský ghúl by mohl být jednou z dalších „dospělých mang“ na našem trhu, ačkoliv je její protagonista poměrně mladý vysokoškolák. Potenciál je nejen v námětu, ale i v psychologii postav a morálních dilematech, kterým jsou (a do budoucna nejspíš i budou) vystaveny. Nemluvě o tom, že se jedná o již ukončenou, pouze čtrnáctidílnou sérii, což je také nutné připočíst jako klad – nemusíme se tolik bát natahování a rozmělnění dějové linky, jak bývá u nekonečných sérií občas zvykem.

Pokud patříte mezi příznivce hororových příběhů, určitě nenechte tuhle mangu ležet ladem.

Recenzovaná verzia:

  • Vydavateľstvo: CREW
  • Séria: Tokijský ghúl (14 zväzkov)
  • Autor: Sui Išida
  • Väzba: brožovaná
  • Jazyk: český
  • Počet strán: 228
  • Rozmer: 128 × 183 mm
  • Rok vydania: 2016
  • ISBN: 978-80-7449-391-1

recenzia bola pôvodne vydaná na dagon.cz

TIEŽ SA TI MÔŽE PÁČIŤ

Pridaj komentár

Tento obsah sa nedá kopírovať.